Začalo to, když jsem na vánočních trzích na Náměstí Míru čekala na kamarádku. Měla zpoždění, a zatímco jsem čekala, daly se se mnou do řeči dvě slečny, které tvrdily, že pořádají akci s názvem Nejen kafe a ptaly se, co by lidi mohlo nejvíce zajímat asi ze čtyř vybraných témat (vztahy, sebeláska…). Nedělalo mi problém jim odpovědět, prohodila jsem s nimi pár vět a nakonec se mě zeptaly na kontakt, že bychom mohly zajít na kafe a víc se o daných tématech pobavit. V tu dobu jsem se dost nudila a řekla jsem si, proč ne.
S jednou z nich (jmenovala se Lucie) jsem se sešla asi o týden později. V tento moment zmínila, že je věřící, ale dál to nerozváděla. Nikdy jsem nebyla v kostele a v náboženstvích se moc nevyznám, myslela jsem, že je křesťanka. Povídaly jsme si tak nějak obecně o životě. Hodně se o ten můj zajímala a nabídla mi, že můžeme zkusit udělat psychologický „test“, měla jsem na papír nakreslit hory, řeku, dům a louku. Následně mi řekla, že ona test neumí vyhodnotit, ale její známá ano, protože takové věci studuje (možná zmínila přímo studium psychologie), a vzhledem k tomu, že mě výsledek zajímal, domluvila nám schůzku, na kterou se ona samotná nakonec nemohla dostavit a nechala tam pouze mě a její známou Zuzku. Setkala jsem se s ní asi o týden později v další kavárně.
Vyhodnotila mi test a celou dobu mi říkala, jak jsem hrozně ztracená, jak jsem se uzavřela do sebe a že se ve mně vidí, jak jsme si podobné, nejen psychicky ale i vzhledově, že měla stejné problémy jako já. Ztracená jsem asi v tu dobu trochu byla, ale přijde mi, že se to dost snažila podtrhnout. Řekla mi, že na další schůzce můžeme udělat ještě další testy a tak jsem souhlasila. Často citovala Bibli a vyprávěla mi o tom, že byla na biblických kempech, na které jezdí mladí lidé z různých církví a že s většinou z nich v mnohém nesouhlasí. Říkala mi, že mám srdce z kamene a jen Stvořitel mi může pomoct.
Na třetí schůzce mi navrhla, že bychom spolu mohly studovat Bibli 2x, nebo lépe 3x týdně. Nebrala jsem to nijak vážně, bylo to pro mě nové téma, o kterém jsem byla ochotná diskutovat. O pár dní později (12.1.) mě zvala na nějakou výstavu v galerii, kterou pořádala její kamarádka (datum časově odpovídá výstavě o „promoci 100 000“, pozn. red.), na poslední chvíli jsem schůzku zrušila, kamarád mě přišel vyzvednout v práci a byla jsem unavená, načež mi ihned psala, že mě přijde do práce obejmout a pak mi volala a ptala se, proč jsem to zrušila doopravdy. Řekla jsem jí znovu, že jsem pouze unavená a ona mi řekla, že jí bude smutno, že mě teď 3 dny neuvidí (měla mi přijet kamarádka ze zahraničí). To mě trochu vyděsilo. Zuzku jsem viděla asi 3x v životě a působilo to, jako by na mě začínala být až hodně fixovaná za tak krátký čas.
Během kamarádčiny návštěvy mi pak každý den volala, psala mi o uplynulé akci Nejen café (17.1), která byla dle jejích slov „velice požehnaná“ a v den jejího odjezdu mi napsala další zprávu a nechala mi v práci čokoládu a vzkaz (znovu o kamenném srdci). To už pro mě byla poslední kapka a napsala jsem jí, že se ze mě věřící nikdy nestane a že nemám ráda nátlak. Pokusila se mě ještě několikrát kontaktovat jak ona, tak i Lucie (ta dívka, kterou jsem potkala jako první). V tu dobu jsem nevěděla, o co přesně se jedná.
Pár měsíců na to jsem poslouchala podcast, kde mluvil bývalý člen svědků Jehovových a přišlo mi to v několika bodech velice podobné. Začala jsem trochu pátrat, zjistila jsem, o co se jedná a když mě pár týdnů zpátky znovu kontaktovala Lucie, konfrontovala jsem jí. Nepopřela, když jsem zmínila jméno sekty. Ráda bych tak varovala i všechny, kdo se s takovým „dotazníkem“ ohledně „Nejen kafe“ nebo podobných akcí setká. Jedná se o Shincheonji.
Sára
pozn.: jména v textu byla změněna
