Zdravím všechny, co si budou tento můj příběh číst. V Shincheonji jsem absolvoval jejich biblické lekce až do té poslední s tím, že jsem byl jenom malinký krok od toho stát se členem. Proč se tak nestalo, se dozvíte, ale napřed bych se rád vrátil na začátek.
Jednoho zářiového odpoledne jsem se chystala na evangelizaci ke kapucínům. Celý týden probíhal v kostele u sv. Josefa na Náměstí Republiky zajímavý program. Jela jsem rovnou z práce a těšila se na přednášku. Nedaleko od kostela mě oslovily dvě sympatické slečny s jakýmsi projektem.
Byly to studentky psychologie a ptaly se lidí, co je oslovuje, kde čerpají sílu, co si myslí, že by mladým lidem pomohlo překonávat těžkosti a podobně. Už přesně nevím, nevěnovala jsem tomu zas tolik pozornosti, protože se blížil začátek přednášky a myslí jsem byla už tak trochu v kostele. Se slečnami, říkejme jim Petra a Stáňa, jsme zjistily, že jsme všechny věřící. Peťa také katolička. Mluvily jsme o víře a bylo to moc příjemné. Říkala jsem si, jak je skvělé, že se mladí lidé nebojí jít s kůží na trh a klidně hovoří o svém vztahu s Bohem.
Byl zrovna rok, kdy jsem na druhý pokus udělal maturitu. Měl jsem rok na přípravu na studium na vysoké škole. Vždy jsem cítil povolání k tomu, abych studoval teologii, a proto jsem se snažil shromažďovat čím jak nejvíce informací, ale také růst duchovně. Jednou mě na mém instagramovém profilu oslovila neznámá osoba. Jednalo se o dívku, která potřebovala pomoci s dotazníkem do školy. Všimla si, že jsem křesťan. Poslal jsem jí svou odpověď, a pak jsme se začali bavit o křesťansky zaměřených věcech. Pak mně pozvala na skupinku, kterou vedl jeden mladý kluk z Prahy. Vystudoval prý teologii v Anglii…
