Asi v listopadu (2017) jsem vystoupil z tramvaje na Národní třídě, kousek od zastávky mě zastavily dvě slečny, obě kolem osmnácti odhadem. Představily se jako Justýna a Iva, řekly mi, že připravují animovaný film na festival do Třeboně a že dělají výzkum.
Film že má být o nějaké slečně a o Vánocích, co bude o svátcích dělat. Na mobilu měly obrázek s možnostmi, co se nabízí – sejít se s přáteli, sportovat, cestovat nebo jít do kostela (na obrázku byly anglický popisky). Velmi záhy se začaly dotazovat na moji víru, bylo vidět, že se vlastně o výzkum nejedná. Rozebírali jsme různé verše z Bible a Vánoce, poměrně nenásilně sondovaly informace o mě. Když už jsem chtěl jít, tak mi řekly, že budou psát scénář k tomu filmu a že potřebují to s někým konzultovat. Mně bylo hned jasný, že jsou misionářky, ale byla to pro mě zajímavá situace, tak jsem na to přistoupil.
Hodně tlačily na to, abychom se sešli co nejdřív. Na druhé setkání (asi za čtyři dny od prvního) přišla Justýna a s ní nějaká jiná holka, jméno jsem si nezapamatoval (velmi drobná a tichá). Co na všech třech dívkách bylo nápadný, všechny měly na krku velké křížky (Justýna františkánský kříž) a nenosily make-up. Začaly schůzku tak, že vlastně ony chtějí poslouchat mě. Z nějakého důvodu kladly velký důraz na knihu Zjevení, dokázaly z ní citovat. Ptaly se mě, zda křesťan může žít bez společenství a kde takový společenství najít. Samy se prezentovaly jako „zklamané katoličky“, kritizovaly úctu ke svatým, k Panně Marii. Měly zvláštní postoj k tomu, že vlastně všechna náboženství říkají to stejný, že se jedná o stejného Boha. Byly extrémně zdvořilé a celou dobu si dávaly pozor na to, abych mluvil hlavně já.
Na další schůzku přišla už pouze Justýna. Chtěla mi představit nějakého „pastora“, že dělá nějaké „one on one“ přednášky o Bibli. Že má hodně zabraný diář a tak je potřeba stanovit termín týden předem. Mně se na nějakou schůzku s pastorem vůbec nechtělo. Zde musím poznamenat, že byla celkem úspěšná v nátlaku a že mi psala poměrně hodně SMS zpráv. Asi o týden později (vše se to odehrálo před Vánoci) jsem se měl sejít s Justýnou a tím pastorem. Pastor nemohl, tak mi aspoň Justýna dala k vyplnění nějaký dotazník. Byla to psychologická diagnostika, určení typu osobnosti, sklony k úzkostlivosti, vznětlivosti atd. Justýna to prezentovala jako nějakou pomůcku toho pastora, že podle toho uzpůsobí tu přednášku. Měla dvě verze, anglickou a českou, s tím, že mám vyplnit tu anglickou.
Po Vánocích jsem měl spoustu deadlinů, takže jsem už na tuhle srandu neměl čas, Justýna mi asi tři týdny spamovala mobil a pak mě nechala být. Myslel jsem si, že to byly nějaký evangelikálky, ale znám evangelikály a vím, že oni nemají ve zvyku lidem lhát. Lhaly už od začátku, že točí nějaký film, že jsou katoličky (to je asi nějaká infiltrační technika), že jsou z nějakého společenství mladých v Holešovicích (jméno toho společenství, které udaly, nešlo nikde potvrdit), neřekly mi pravý účel toho dotazníku (udělat si můj psychologický profil). Když jsem pak na iDnes zahlídl článek o Sinchonji, tak se mi věci spojily dohromady.
Převzato z scjinfo.cz
(pozn.: jména byla změněna)
